Chodíme srostlí dlaněmi…chvíle nám nekončí…
celý den je pro nás okamžik a dost.
Vím, nemám tu víru…
Ale nechci se modlit – jen bych se ptal.
Proč se mi umí dlouze podívat do očí?
– tak, že se stydím za malověrnost
a nabírám sílu?
Před rokem jsem jí sotva znal…
Hodnoťte:
(Zatím žádná hodnocení.)
Loading...Zhlédnuto 29x